O nás

JITKA

Už jako malé dítě jsem se bála konfliktů. Bála jsem se, když otec zvýšil hlas, když se rodiče zlobili, když se učitel na mě třeba jen škaredě podíval, atd. Došlo to postupně tak daleko, že mě paralyzovalo i pomyšlení, že bych mohla být příčinou něčí nespokojenosti, a že by mě proto neměl nikdo rád. A tak jsem se učila co nejvíc přizpůsobovat, nic nechtít a pokud možno všem okolo vyhovět, což navenek působilo, že jsem věčně dobře naladěná a nekonfliktní pohodářka. Stalo se to mou přirozeností natolik, že jsem takto jednala naprosto automaticky, vůbec jsem si to neuvědomovala.

Dusit v sobě nespokojenost a dělat, že se nic neděje, že je všechno v pořádku, nelze ovšem dlouhodobě. Čas od času jsem sice, jak se říká, „upustila ventil“, a bouchla jako ucpaná kamna, ale většinou jsem se s lidmi postupně přestávala stýkat, abych se řešení konfliktů vyhnula. A jak vypadal můj život? Už po třech letech manželství jsem se rozvedla, mým životem procházeli přátelé, se kterými jsem se postupně přestávala vídat, dlouholetý vztah s dalším partnerem v závěru skomíral jen proto, že jsem konflikty, které v jeho průběhu vznikaly, jen přehlížela, nikdy neřešila, až vyústily v rozchod. Nejhorší ovšem pro mě bylo, když jsem tímto jednáním málem zničila i vztah s mou jedinou dcerou. Díky neřešeným nedorozuměním vyrostla mezi námi vysoká a silná zeď, a já se bála, že k sobě už nikdy nenajdeme cestu. Bolelo mě to tak moc, že jsem se rozhodla s tím něco dělat a začala hledat pomoc. Zkusila jsem kineziologii, reiki, různou psychologickou literaturu, astrologii i kartářku. Nic z toho mě ale neuspokojilo, s dcerou jsme si nerozuměly stále.

I když …

V téže době ona studovala novou praktickou životní filozofii „Principy života“® a já pozorovala, že se začíná docela jinak stavět k záležitostem, které ji trápily, a taky se pokoušela začít řešit alespoň malé neshody mezi námi. Po čase mě to zaujalo natolik, že jsem se na semináře přihlásila též.   

V průběhu studia této praktické filozofie, která mě nesmírně obohatila (a pořád obohacuje), jsem získala odvahu a naučila se, vlastně se pořád učím, jak změnit a měnit svůj život a jak vytvářet funkční a živé vztahy. Učím se, jak pracovat se svými pocity a využívat je ve svůj prospěch. No a velkým přínosem pro mě je, že už se nebojím konfliktů. Ze svého života jsem odstranila hodně velkého strašáka, kterého jsem v nich měla, což sice neznamená, že už se v mém životě žádný konflikt nevyskytuje, to by nebyla pravda, a taky by to ani nebyl život, ale většinou už jej dokážu rozpoznat v jeho prvotních fázích, a tím mám možnost řešit jej dřív, než vůbec může být konfliktem nazýván. A musím říct, že mé vztahy s lidmi jsou čím dál lepší. S dcerou jsme jej dokázaly „vyčistit“ natolik, že jsme si dnes velmi blízké. Trvalo to několik let, ale výsledek stojí za to. Nikdy s nikým jsem neměla a nemám tak krásný vztah, jako mám s ní. Něco podobného jsem řešila i mezi mnou a mou nejlepší kamarádkou, se kterou se přátelíme už 38 let, a se kterou jsem například zažila dobu, kdy jsme spolu víc jak půl roku nebyly schopny ani promluvit. Dnes je to má kolegyně :-)

Naučila jsem se a stále se ještě učím rozpoznávat, co je to vůbec konflikt. Jak a kdy vzniká, v jakých formách se projevuje, a jak jej řešit. A protože už moc dobře vím, co v mém případě neřešené konflikty způsobily a kam až může „zametání pod koberec“ vést, tak jsem se rozhodla nabídnou své praktické zkušenosti a své poznatky ze studia „Principů života“® i Vám. Ono i malé nedorozumění, které se zpočátku zdá prkotinou, může vyústit v obrovský problém. To, že jsem se konflikty zabývala tak intenzivně a rozpitvávala je a obracela a studovala a měla opravdu nesmírný zájem se naučit je řešit, dnes můžu zužitkovat. Díky svému dřívějšímu strachu jsem na ně totiž velmi citlivá a vnímám jejich přítomnost, i když si ostatní ještě zdaleka ničeho nevšimnou. A tak se umím poměrně rychle zorientovat, a tím dokázat usměrňovat a vést rozhovory mezi rozvaděnými lidmi tak, abychom se společně a pokud možno efektivně dostali až k podstatě problému. Pak teprve je možné dosáhnout uvolnění napětí, vylepšit komunikaci a konkrétní konflikt vyřešit.

DÁŠA

Co si pamatuji, tak jsem snad odjakživa měla strach, když jsem slyšela někde hádku nebo cítila nějaké napětí mezi lidmi kolem sebe. Snažila jsem se proto chovat tak, aby byli všichni v pohodě, byli se mnou spokojení a měli mě rádi. Myslela jsem si totiž, že za vznik hádek můžu já a domnívala jsem se, že si svým chováním vytvářím jakési bezpečí, že takto pocit viny odstraním. To se mně nepodařilo. Tento vzorec chování postupně sílil, a jak mně přibývalo let, tak jsem se čím dál víc přizpůsobovala a chovala podle ostatních, jen aby byl klid a pohoda. To znamená, že jsem vůbec nemyslela na to, jak se cítím, ale snažila se chovat tak, aby byli spokojeni moji nejbližší.

Když jsem se provdala, toužila jsem mít s manželem vyrovnaný a spokojený vztah. Bohužel s mým přístupem, kdy jsem před konflikty utíkala a dělala, že nejsou, nebylo možné žádný vztah vytvářet, a já vůbec nevěděla, co mám dělat pro to, aby se mohl zlepšit. Myslela jsem si, když se budu tvářit, že žádné konflikty nemáme, tak ony postupně zmizí. Ale nezmizely, jen se mezi námi prohlubovalo nedorozumění a nepochopení, až byla situace tak neúnosná, že jsme se rozvedli.

Stále jsem hledala nějaké řešení, nestačilo mně vysvětlení, že život je prostě takový a co pořád hledám, byla jsem stále nespokojená, až mě toto mé hledání zavedlo ke studiu praktické životní filozofie „Principy Života“®. Během studia jsem postupně začala chápat více souvislostí v životě kolem sebe. Zjistila jsem, že na vztahy se každý dívá jen ze svého úhlu pohledu, a každý může vidět, vysvětlit si a pochopit stejnou situaci úplně jinak. Dnes přistupuji k životu s větší zodpovědností a jsem si vědoma důležitosti a hlavně nezbytnosti konflikty řešit, protože jen tak je možné být ve vztazích s druhými lidmi v pohodě.

Vidím to na mé vlastní zkušenosti, protože od té doby, co se konfliktům nevyhýbám, se mé vztahy s bližními podstatně změnily a cítím se mnohem spokojenější. Taky už dlouhou dobu mě velmi zajímá práce s lidmi a mám potřebu se o své zkušenosti, znalosti a vědomosti podělit. Proto jsme se s kamarádkou rozhodly založit naši kancelář, kde vám nabízíme své služby a zkušenosti, které vám mohou pomoci pochopit důvody vašich konfliktů, a tím je snadněji vyřešit.