Příběhy z praxe
JITKA
Popis problému:
Rodinná firma, kdy mě dcera požádala o pomoc, protože už nevěděla, jak dál. Bála se o svého otce, který evidentně trpěl syndromem vyhoření, práce ho nebavila, nic nového nevymýšlel a už jen ze setrvačnosti pracoval a mluvil o prodeji firmy. Nic nepomáhalo, zkusila už prý všechno a neví, jak dál.
Dojednali jsme tedy se souhlasem otce návštěvu a v určený den jsem přijela. Jelikož to byla rodinná firma, zvolili jsme i příjemné rodinné prostředí s večeří, aby se obě strany nejdříve při neformálním povídání cítily dobře, a já si mohla udělat malý obrázek o jejich komunikaci.
Průběh setkání:
Během asi tříhodinového rozhovoru došlo k několika zásadním změnám. Díky mému usměrňování došlo v průběhu večera k uvolnění atmosféry a otec i dcera se postupně začali víc a víc chápat. Tím mohli objevit důležité motivace, které je vedly k nemožnosti domluvy (mezi otcem a dcerou stálo již dlouhá léta jedno zásadní nedorozumění, kvůli kterému nebyli schopní normální komunikace a každá snaha o dohodu končila hádkou), oba naprosto přesně dokázali postupně definovat, co doopravdy chtějí, proč dělají to, co dělají a jak by si představovali své další fungování. Dokázali si taky upřesnit své postavení a úkoly ve firmě a společně jsme přišli i na malé zlepšení v rozdělení práce mezi zaměstnanci.“
Výsledek:
Ochota k dohodám a komunikaci byla evidentní, taky rozdělení úkolů mělo své okamžité výhody a od té doby si otec po krátkém čase uspořádal své fungování ve firmě tak, že ho práce opět baví, opravil dům (toto odkládal dlouhá léta, nechtělo se mu do toho) a co je nejdůležitější - začal pracovat na svém snu, který měl již léta schovaný v šuplíku. S dcerou jsme občas v kontaktu a její zprávy mě nesmírně těší, protože i ona s otcem vychází moc dobře a hlavně se dokáží domluvit. Občas mezi nimi ještě zaskřípou rozdílné názory, ale dnes už nedochází k hádkám, místo nich totiž raději krok za krokem hledají společně řešení.“
DÁŠA
Popis problému:
Přišla klientka, která měla problém s partnerem. Navzájem se měli velmi rádi, ovšem neustále mezi nimi docházelo k hádkám, které je vždy zaskočily a oba nevěděli, co dělat, jak je řešit, proč k nim vůbec dochází.
Oba jsou lyžaři, tak jako já, navíc jsme se znali již z dřívějších dob, takže jsme se dohodli a odjela jsem s nimi na lyže. Potřebovala jsem je vidět spolu a v nějaké akci, abych je mohla pozorovat i při nějaké běžné činnosti.
Průběh setkání:
Při lyžování jsem si všimla, že má klientka se neustále snaží být naprosto dokonalá, což jsem vysledovala i z jiných signálů. Při rozhovoru vyplynulo, že tuto touhu po dokonalosti má v sobě odmalička, kdy ji po ní vyžadovala její maminka, a tato touha být dokonalá jí vlastně znemožňuje přijmout byť jen sebemenší náznak něčeho, co by ji mohlo zpochybnit. Takže když jí partner řekl cokoliv, co by mohlo její představu o ní, jako dokonalé bytosti, ohrozit, lekla se, že udělala něco špatně, poznámky partnera brala jako útok na svou osobu, a už se jen bránila, vysvětlovala a neslyšela, co jí říká. Co bylo pozoruhodné, tutéž touhu po dokonalosti má i její partner, jen v trochu jiné formě, takže jejich domluva a hledání řešení byly beze mě, kdy jsem jim umožnila toto uvidět, prakticky nemožné.
V průběhu „akce“ jsme tyto příčiny problému postupně odhalovali, a bylo krásně vidět, jak mezi nim dochází k uvolňování napětí, a jak spolu opět umí normálně komunikovat.
Výsledek:
Práce s těmito klienty byla náročná a myslím si, že by potřebovali pokračovat, protože těch omezení v jejich vzájemné komunikaci je u nich víc. Situace se na nějakou dobu mezi nimi v mnohém zlepšila, bohužel ze zpráv, které od nich čas od času dostávám, je patrné, že se začínají dostávat na povrch právě ta další omezení. Někdy se toho pod povrchem skrývá víc, ale to nelze řešit při jednom setkání najednou, protože by to mělo spíš nežádoucí účinky.
